Muj zivotopis

        

Kdyz jsem se narodil, nikdo nebyl doma. Táta byl na flámu a máma drhla schody. Nás bylo jedenáct. Vsichni jsme se jmenovali Josef, akorát poslední Josef se jmenoval Karel.

Meli jsme velkou bídu, a proto jsme vsichni spali pod jednou perinou. Kdyz se chtel jeden otocit, museli vsichni ostatní na dvur. Ve skole se mi tak líbilo, ze jsem do kazdé trídy chodil dvakrát. Nejlépe ze vseho mi sel zpev.

Jednou mi dal pan ucitel korunu, abych prestal zpívat. Presto jsem sel k divadlu. Prede mnou plný sál, po mne prázdno. Zpíval jsem tak sladce, ze lidi dostávali cukrovku.

Svou první lásku jsem poznal v hospode. Já pil pivo a ona jedla drztkovou polívku. Rekl jsem jí: "Slecno, visí vám drzka", a tak jsme se seznámili. Pri první schuzce jsme sli do prírody. Byli jsme jako kamna. Ona zhavá a já trouba. Zeptala se: "Cítíte tu vuni?" A já odpovedel: "Kdyby jste to rekla drív, nemuseli jsme si do toho sednout."

Nez jsem sel na vojnu, musel jsem jít k lékari. Kdyz me prohlédl, rekl: "Chlapce, vy jste jako rípa. Ne tak zdravej, jako spinavej." A tak jsem narukoval. Na vojne se me ptali kde je sever. Rekl jsem: "Já nevím, jsem tu teprve týden." Potom se me ptali z kolika dílu se skládá puska. Moje odpoved znela: "To zálezí na tom, jak se s ní prastí." Na vánoce vsichni dostali balícky, jenom já ne. Vzal jsem papír, tuzku a písu: Milá máti! Písu ti pomalu, protoze vím, ze rychle císt neumís. Upec mi buchty. Tvuj syn. Za týden prisla odpoved: Milý synu! Buchty upéct nemohu, protoze troubu mám na vojne. Tvá máti.

   Vaše komentáře:

Zatím žádný komentář. Buďte první :-)!