Jak na elektrické dráty v paneláku expertně radí Jerry Plšek z Austrálie.

        

Hledání elektrických kabelů v paneláku. Několik (málo) čtenářů NP mě po přečtení článku "Kabelové problémy" požádalo o návod, jak úspěšně vyhledat skryté kabely v paneláku. S radostí a bez nároku na světskou slávu jim tímto vyhovuji. Srdečné díky posílejte na adresu vydavatele Neviditelného Psa, peněžité částky pak na mou australskou adresu.

Panelová výstavba v letech KR (komunistického ráje) přinesla do našeho života mnoho radosti. Vnesla do duše pocit bezpečí, protože všude si našinec připadal jako doma. Sídliště v Ostravě, Plzni nebo v Prešově se jedno druhému podobají natolik, že si je pletli i sovětští bratři v osmašedesátém, když nás zase přišli osvobodit. Z toho důvodu museli tankem urazit sem tam nějaký ten roh, nebo ustřelit kus střechy aby je od sebe rozlišili. Aby se to nepletlo, tak si označili lehkými kulometnými dávkami i pražské muzeum, kdyby to brněnský bylo náhodou podobný. To proto, aby jedno neosvobozovali třeba dvakrát a to druhý nezůstalo kontrarevoluční.

Nejvíce užitečná se však jeví ta skutečnost, že panelové byty jsou prakticky jeden od druhého k nerozeznání i zevnitř. Hledání tajných skrýší proto odpadá a když při návštěvě svých přátel nenajdete flašku koňaku zavěšenou na drátě pod plynoměrem v "bytovém jádru", tak je buď majitel bytu abstinent, (láhev tam nikdy nebyla), nebo ožrala, (láhev tam už není) a nebo manželka chlastá taky a není potřeba nic schovávat. Pokud by tam visel zakrvavený nůž a byt byl obýván fešnou vdovou, radil bych zrušit objednávku svatebních oznámení a učinit oznámení na policii.

Stinnou stránkou panelového bytu je rozvod elektrické energie. Dráty jsou pohřbeny v betonových panelech podle tajných plánů, ke kterým obyčejný smrtelník neměl a nemá přístup. Jejich zmapování je důležité pro majitele bytu hned z několika důvodů. Tím prvním je nepochybně bezpečnost rodiny. Když sbíječka, která je nutná k pověšení obrazů, náhodou narazí na dráty v panelu, potvora oživne a začne skotačit. Druhým, ne méně důležitým důvodem, je kutilská touha umístit svítidla a zásuvky tak, aby nám sousedé záviděli, že si vidíme při večeři do polívky, zatim co jim svití světlo v kuchyni na vrch kuchyňské linky a talíře si přisvěcují svíčkou, předstírajíc "intimitu okamžiku". Třetím nejrafinovanějším důvodem, je snaha najít ve společné zdi dráty sousedů a napojit se na ně. To pak klidně můžem přestat šetřit elektrikou. Sousedům to neuškodí, stejně mají nakradýno habaděj, tak ať taky jednou platí za někoho jinýho.

Jak teda na to "VĚDECKY". Nejprve je potřeba sehnat potřebné pomůcky. Dva hřebíky dvoustovky, metr elektrického kabelu (tento můžem odstřihnout od zbytečně dlouhého přívodu k ledničce), štětku, kýbl, kompas, pravidko, stoampérovou pojistku, stolní lampu, tesařskou tužku a dvě flašky piva, nejlépe lahvového. Také pořebujem pomocníka výjma těch, co si pod pojmem štětka přivedli dívčinu z místního nevěstince. Ti si k ní ještě musí pořídit štětec žíňový. Ostatním, jako pomocník, poslouží třeba i manželka.

Nyní je třeba zvolit konečný bod (zásuvku nebo světlo jehož přívod hledáme) a lehce ho výkonově zatížít. Je-li konečným bodem světlo, znamená to, že ho rosvítíme, u zásuvky pak připojíme stolní lampu, kterou rozsvítíme. Poté šmátráme kompasem kolem zdi a hledáme magnetické pole vytvořené tekoucím proudem v hledaných vodičích.

Ze školy si pamatujem, že uchopíme-li vodič pravou rukou tak, že palec ukazuje směr proudu, prsty ukazují směr magnetických siločár magnetického pole proudem vytvořeným. Nebo tak nějak, ale to je nám houby platný, protože se toto pravidlo týká stejnosměrnýho proudu a taky není lehký uchopit vodič kterej je betelně zabetonovanej a navíc nevíme kde.

Takže tímto počínáním jsme jen oslnili manželku svými theoretickými vědomostmi, ale cíle dosaženo nebylo. V této fázi je potřeba se posilnit flškou piva a po zaslouženém odpočinku nasadit metodu číslo dvě.

Do kbelíku nalejem TZT a manželka štětkou (případně štětka štětcem) natře zeď a pak ji necháme mírně "zavadnout". (nebojte se odborných termínů, zavadnou znamená "mírně zaschnout"). Tu zeď nikoliv manželku nebo štětku. Zatím co TZT "zavadá" spojte dva třebiky elektrickým kabelem, vypněte hlavní vypinač, vyměňte dvacetiamperovou zásuvkovou pojistku za stovku a zasuňte hřebíky spojené kabelem do zásuvky. Na dané znamení pomocník zapne hlavní vypínač.

Pokud jste pečlivě sledovali tento návod, budete výsledkem velmi překvapeni. Vteřinu, nebo dvě bude celý barák hučet jako vlak projíždějící tunelem a pak třeskne rána a někde v útrobách "stoupačky" se zableskne a rozhostí se neobyčejné ticho. Celý barák bude bez proudu a na zavadlé zdi se bude rýsovat zahnědlá trasa hledaných drátů. To TZT (Teplotně Závislá Tekutina) splnila svůj úkol. Pravítkem a tesařskou tužkou pak trasu obtáhnem. Pokud ovšem draty nejsou někde jinde. V tom případě je potřeba celý proces opakovat. V případě uzpěchu, oslavíme tento zbylou flaškou láhvového piva.

(poznámka: v případě, že k záblesku a výbuchu dojde v místnost kde hledáme skryté kabely, je možné, že vznikne požár nábytku. V tom případě použijem kompasu k lokalizaci dveří a neprodleně místnost opustíme.)

Není-li k dostání TZT, je možné ho nahradit mlékem, do kterého přidáme cukr a vaječné bílky v poměru 250g cukru a 10 bílků na 10 litrů mléka.

Existuje ještě několik dalších hledacích metod, ale vzhledem k nedostatku Semtexu na domácím trhu, jsem se rozhodl je nepopisovat.

   Vaše komentáře:

Zatím žádný komentář. Buďte první :-)!