Jak jsme léčili kočku

Filtr "závadného"obsahu
18+ (změnit):
Kameňáky (černý humor)

Erotika (a vulgarismy)

Zaregistrovat se
Zapomenuté heslo?

Dnes má svátek Nataša, zítra Ivo
Pošlete ePohlednici!

Reklama:

Můj tatínek byl velice chytrý a vzdělaný člověk, i když nikdy a nikde nestudoval. V životě to neměl jednoduché. Záhy mu zemřel tatínek, tedy můj dědeček, a on se musel od svých šestnácti let starat o celou rodinu. Měl tu smůlu, že byl nejstarší ze sourozenců a jeho maminka, moje babička, v té době prodělala několik operací a nebyla schopna zabezpečit alespoň základní živobytí pro rodinu. Tatínek proto nastoupil do práce, aby vydělal aspoň na nejnutnější živobytí. Protože to však byl vždycky premiant třídy, vzal si s sebou do života lásku ke všemu vědění a nevynechal žádnou příležitost, aby někde něco nastudoval. Vyznal se proto v mnoha oborech. Byla mu stejně blízká astronomie jako práva, vyznal se velmi dobře v ekonomice, ve strojírenství, ale i v elektrice. Zkrátka byl to takový živý důkaz toho, že člověk, když chce, dokáže velmi mnoho. Ale proč vám to vše vyprávím? Víte protože můj tatínek nikdy neztratil hlavu a dovedl si se vším poradit. To bylo tak: Bydlíme na konci města. Náš dům stojí samostatně v zahradě, pod kterou je velká louka. Tou protéká dvěma rameny potok z blízkého rybníka. Je to jeden z celé kaskády rybníků, které jsou kolem našeho města. Rybník se pravidelně každý rok na podzim vypouští a provádí se výlov ryb. Aby nás nesežraly myši, musíme nutně vlastnit kočku. Kočka však kromě lovu myší nadevšecko miluje ryby. No a právě kočičí chuť na ryby a výlov rybníka téměř způsobily naší kočce krutý konec. Při vypouštění rybníka se velké ryby zachytí na česle a malé rybky proplavou do výpusti. Voda v korytě výpusti nastoupá tak, že se částečně vylije z břehů. Kolem koryta potom mnoho drobných rybek uvízne v zaplavené trávě. Po opadnutí vody jsou břehy koryta posety uhynulými rybkami. To je ten okamžik, kdy nastanou pro kočky ty pravé hody. Za noci, ale i za dne, kočky vábeny rybím pachem a hnány nezkrotnou touhou se kradou k místu hojnosti oné pochoutky. Tam se pak cpou rybkami tak, že sotva vlečou svá přecpaná břicha. Nejinak tomu bylo i u naší kočky. Nevím, zda se naše kočka přežrala rybkami tak že jí to způsobilo potíže, či zda příčina byla v něčem jiném. Jisté je však to, že přestala žrát, začala mít smutný pohled a neustále přisedala, zrovna tak, jako když dělá hromádku do čerstvě uhrabaného záhonku. Zkrátka kočička se nemohla vykakat. Konečník jí zrudl a bylo vidět, že na konci jejího zažívacího traktu se vytvořila zátka ze šupin ryb, kterých zřejmě zkonzumovala neúměrné množství. Ta zátka nebo spíše špunt se podobal betonu a kočka neměla sílu se ho vlastními silami zbavit. Hrozila jí krutá smrt z nevykakání. Brrr! Otec proto rozhodl, že kočičce pomůžeme a že jí dáme klystýr. Vždyť i člověku se přece dá pomoci tímto způsobem. Ono se však řekne dát kočce klystýr. Kočka není člověk a nedá se jí vysvětlit, že jí chcete pomoci. Navíc nástroje použitelné pro člověka se dají dost těžko použít pro kočku. Otce však nezastavil ani tento problém. Na kočičí nálev připravil starou pumpičku na kolo. Na konec její hadičky nastrčil kousek husího brku a zajistil jej pevně zakrouceným drátem. Dále připravil starou gumovou holínku, mýdlovou vodu a na mé doporučení ještě nebozez, protože po zevrubné prohlídce kočičího konečníku jsem, byť by jako sekundář, nabyl přesvědčení, že na "tohle" by bylo třeba spíše sbíječku, než husí brk. Dokonalá příprava byla velmi důležitá, neboť při vlastním výkonu muselo jít vše v rychlém tempu jako v čínské kuchyni. Celá příprava i vlastní výkon jsme prováděli na dvoře. Po naplnění pumpičky mýdlovou vodou jsme přikročili k vlastní operaci. Já chytil kočku, strčil jí hlavu a přední packy do holínky a pevně jí stiskl mezi koleny. Potom jsem jí chytil zadní packy a zvedl ocas. Kočka se sice bránila, ale to ještě nebylo nic proti tomu, co se odehrávalo dál. Tatínek se snažil brkem prorazit onen nešťastný špunt. To se mu však vůbec nedařilo. Jak se ukázalo, připravit nebozízek jako chirurgický nástroj, bylo velmi prozíravé. Stisknul jsem proto kočku ještě pevněji a jal se špunt provrtat. Šlo to velmi špatně, nejen z toho důvodu, že špunt byl velmi houževnatý, ale také proto, že kočka v holínce řádila jako pominutá. Nakonec se mi to přece jen podařilo. Tatínek potom nasadil brk a zmáčkl pumpičku. Tím do útrob kočky napumpoval mýdlovou vodu. Ta způsobila, že se špunt trochu rozmočil a začal se dobit. Toho využil tatínek a kočce konečník pomačkal. Bylo vidět, že nešťastný špunt povoluje. Co prožívala kočka se dá snad přirovnat k tomu, jako byste týden nebyli na "velké", někdo by vám přetáhl pevně přes hlavu černý hadr a navíc vás kopl do bolavého zadku špičatou botou. Kočka proto zabrala všemi čtyřmi a nedala se už udržet. Udělala jakýsi obrat a vyrazila z holínky. Připomínala přitom raketu, protože z jejího konce tryskal obsah mnoho dní nevyprázdňovaných útrob a také rychlost s jakou nám zmizela z dohledu. Sbalili jsme naše "lékařské náčiní", řádně se umyli od té velmi nečistá práce a přitom přemýšleli, zda se nám kočička ještě někdy vrátí. Po třech dnech jsme začali nabývat přesvědčení, že naše pomoc přišla bud' pozdě nebo, že jsme kočce způsobili takovou bolest, že se k nám nebude chtít vrátit. O to větší radost jsme měli, když se další den objevila. Byla celá pohublá, ale její pohled už nebyl smutný. Dokonce se nechala uctít nějakou dobrotou. Svěrací sval měla ještě trochu zarudlý a natažený. To se projevovalo tak, že když si někde sedla, zůstávaly po ní hnědé loužičky. Jak však dny ubíhaly, postupně se věci dostávaly do normálního stavu, až se vše úplně spravilo. Kočička potom ještě dlouho žila a chránila náš majetek před nenechavými hlodavci. Jen v době výlovu rybníka jsme jí raději zavřeli v domě, aby ji nezlákala neodolatelná vůně ryb.

VaD

Vaše hodnocení (jako ve škole): 1 2 3 4 5
(aktuální hodnocení: 2.53, hodnoceno 66 lidmi)

Vaše komentáře:

Zatím žádný komentář. Buďte první :-)!

strana44.html